Xmas report

Ahoooj všem:) Tak jak jste si užili to vánoční šílenství? Nezadusili jste se kostí/řízkem? Nehořel stromek? Dárky byly vytoužené/užitečné/ze srdce/k ničemu? Dostali ste jich málo/středně/moc? Pochlubte se do komentů:)
U mě to bylo tak všelijak. Víkend jsem strávila dopíkáním a uklízením všeho a v pondělí jsem se probudila s mírnou bolestí v krku a lehkou rýmou, což se kol poledne změnilo v pocit, že mě někdo v krku řeže a kapesník mi přirostl k nosu. Nálada všelijaká, jen ne sváteční. Nicméně jsem se nevzdala a pomocí nějákých vánočních písní a vůně z aromalampy jsem se ji snažila navodit. Nepovedlo se a k večeru sem navíc začla trpět mírným nechutenstvím, takže jsem si večeři vážně užila. Nutno poznamenat, že bývám nemocná tak jednou za rok a to né něják vážně (tzn. 3-5 dní chrchlání, smrkání a nucení sama sebe vykloktat si Stopanginem, nicméně funguju jako normálně), bohužel si k tomu ale dycky vyberu tu nejblbší dobu. Po véče jsme si s mamkou rozbalily dárky, mamka tam chudák měla jen 3 (ode mě a lukiska), jelikož zbytek od přibuzenstva měla dostat až druhý den, já o něco víc, asi 10 (od P.Š - mé dear best friend, dalších kámošek a mamky). Vypíchla bych novou aromalampu, o které sem sic věděla, ale o to víc jsem se těšila, sada tarotu a knížky, sprcháč a tělový mlíko Healing garden a asi 6 svíček, o které se rozrostla má sbírka... Óóó děkuji všem, kteří ocenili, jak jsem pořád hodná:) Kolem 8 večerní přijel můj Lukisek a nálada se mi hned zlepčila, to se musi nechat. Po nějákých těch úvodních zdvořilostech jsme se vrhli na dárky, o které nám samozřejmě šlo nejvíc:) Neměla jsem ponětí, co bych mohla dostat a tak sem byla překvapená a hlavně nadšená, páč sem dostala fak skvělý a hlavně originální dárky a toho si moc cením, takže mu eště jednou mooc děkujůůů:xxx.
Zbytek včera sme strávili zíráním na Smím prosit ...
Druhý den dorazil spolu s bráchou, jeho milou, a zbytkem příbuzenstva zbytek darů. No, vypadá to, že sem zas byla hodná. Jak fádní.
Na Steelky mé vysněné si eště budu muset nějákou dobu šetřit, nicméně aspoň z nich budu mít pak větší radost. Pokud si to do té doby ovšem nerozmyslim.
Jináč jsem doma, občas něco udělám, snažim se odpočívat...V neděli jedu k Lukiskovi, bude seznamovačka s širokou až nejširší rodinou, tak mi držte palec, ať to se svou antiseznamovací povahou přežiju. Užijte si Silvestra ve zdraví :) Zatím aoj.

Vnitřní rozervanost.

Co k tomuhle říc...snad jen...ACH

Pár hodin po objevení tohodle obrázku sem náhodně narazila na info, že Nivea, pod kterou teď Labella jsou, testuje svý výrobky na zvířatech....můj pocit se moc nedá popsat...:((((

I only want you to see my favorite part of me..and not my ugly side..

Čááu:) Tak jak se šeci máte v předvánočním čase? U mě je nálada všelijaká, minulej tejden to bylo hodně špatny, hlavně díky mejm fantasmagorickejm představám a závěrům, blbýmu zdravotnímu stavu a přecitlivělosti...Ale to už je snad pryč. Zbývaj jen dva dny v ústavu a začne mi sladké volno...Teda pokud si odmyslim seminárku a slohovku, kery mám psat + uspořádávání zápisů + učení se na dny hned po prázkách, páč my jako jedni z mála dem do školy 3.1., kdežto jiní až 7...to je bordel..jestli to má někdo taky tak, ozvěte se, budem nadávat spolu. Určitě vás zajimá co jináč se u mě děje:) Tak dárky už mám a sem za to ráda, páč teď bych pravděpodobně byla ušlapána hysterickými davy, keří si myslí, že zétra přinde apokalypsa a tak dělaj zásoby...A já sem si dycky myslela, že Vánoce sou o "bytí spolu" ...
Dále sem včera zažila mírný šok, když sem brouzdala musicserverem a docela náhodou sem našla, že sem vyhrála CD One Night Band. Vtip je v tom, že ten kvíz sem vyplňovala asi před třema týdnama, tak sem na to dočista zapoměla...Víte, já sem v životě vyhrála jen jednou a to byly čokolády Orion ještě v Bravo Girl:), takže sem fak čuměla...Teď se jen tiše doufám, že sem tam napsala správnou adresu a že se ten baliček ke mě vubec dostane.
Poslouchám znovuobjevené Blue October, dále Jamese Morrisona a UDG...ti nejspiš budou i na mém vánočním playlistu. Jo a jestli je mezi váma nějákej štědrej Ježíšek, dejte mi pod stromek černý Steelky vel. 39, jo? Dík:)

Don´t dare to point you finger at me...

V pondělí přijela teta Irma (né to není žádná příbuzná, ale označení pro "své dny"), takže mi nebylo dvakrát dobře, nicméně řekla sem si "budu statečná" a nebudu se uchylovat k braní meds... první tři hodiny v ústavu se zdálo, že vše je ok až na mírnou křeč, což sem ale jako silná dívka přežívala:) Ve čtvrté hodině když byla franc se mi začlo dělat něják blbě, nicméně to bylo asi i tim, že v třídě byl vydýchanej vzduch a k naší "milé" učitelce, nic proti ní, tak chytrá věc jako je deodorant eště nedošla. Ke konci hodiny se můj stav začal upe brutál rychlostí zhoršovat, takže sem se snažila oznámit, že du na wc, nicméně začlo zvonit, tak sem naházela věci do tašky a vydala se rychlostí, kerou mi tělo dovolilo, ke dvěřím...není to moc daleko, ale pro mě to byly snad desitky metrů. Cestou sem vrazila do skříně, pak do samotnejch dveří a po 3 krokách z učebny sem se složila na zem. Mám pocit, že mi v životě tak blbě nebylo, jelikož alkoholu ani drogám neholduju, takže podobný stavy, když nevíte jestli ste nahoře nebo dole, nebo kdo to na vás vlastně mluví, sem nezažila. Moc sem nevnimala, ale pomocí my dearest friend P.Š.:* sem se dostala na wc, kde sem opřena o studenou zeď vyčkávala lepších zítřků:) ...Pak už to bylo lepčí, doma sem dala bylinkovej čaj,ibalgin a hodinu spánku a byla sem relativně ok. Teď už to snad bude bez problémů.
Tohle sem nepíšu, abych si stěžovala na své "ženské potíže", ale hlavně kvůli jedné věci, kterou sem si potom uvědomila a tou je absolutní lhostejnost lidí. Nebýt P.Š. , asi by mi ani nikdo nepomoh a to kolem bylo několik desitek lidí, včetně učitelky... A když vám nepomuže ani člověk, kerej si řiká váš "kamarád", přičemž někdo jinej, kdo ani nezná vaše jméno, se vás druhej den ptá, jestli ste už v pořádku, pak je asi někde chyba.
Doufám, že nikoho z vás nic podobnýho nepotkalo a že máte kol sebe, když potřebujete, ty správný lidi...:*