P.T. má nový Steelky, přesně kery chci, dneska seděla v ajsem naproti mě a já se na ně musela celou dobu divat... strašné...co sem komu udělala...
ať už je pěkně prosim hezky, ci sluní a nosit tenisky, rifle a můj milovaný dlouhý černý svetřík...
zamilovala sem se...the Hoosiers...dokonalé...a tohle video...hmm...Irwin vypadá jak Ben Stiller a ty obličejovy kreace sou fak nejvíc...prostě láska ... ten v té červené kšiltce mi připadá jak z doby Abby:)), a jináč ty klávesy...áááá... můj soundtrack posledních dnů:
Krátce a stručně: The Hoosiers jsou indie-pop-rocková kapela z Anglie. Chtějí být indie, ale prý na to nejsou dost cool a vycházejí z the Cure, Jeffa Buckleyho nebo the Flaming Lips. Členové: Irwin Sparkes (vokály, kytara), Martin Skarendahl (basovka a kytara) and Alan Sharland (bicí). V říjnu 2007 vydali svůj debut The Trick to Life (#1 on the UK Albums chart). Z něj pochází 5 singlů (3 z nich k poslechu na myspace). myspace ofišl stránky
Tak mám po delší době zas trochu čas. Díky své vyjímečné snaze sem si odbyla šecky písemky, tak příští tejden snad bude volnější. V našem ústavu se ovšem nedá na nic spolíhat. Můžu říc, že se mám docela dobře, tak něják pohodově, což už tady dlouho nebylo. Venku je upe nejlíp a de vidět, že to na mě působí. Tak sem ve své radosti v pátek vytáhla tenisky a šla sem Lukiskovi naproti až na vlakáč (= daleko). Tenisky sou byly levné a kvalita tomu odpovídá, takže mě fakt vůbec nebolej nohy, né, vubec sem si je neodřela. V čem teda budu chodit, to mi je záhadou. K zimnim už se nevrátim, tim bych zhatila svůj plán "oblíkám se jarně a tak ignoruju zimu". Doufám jen, že to počasí vydrží, to by mě vážně potěšilo. V sobotu sme měli výročí, což bylo upe nejmilejší:) By člověk neřek, jak to letí... Nedávali nic v kině ani nikde jinde nebylo nic zajimavýho a tak sem byli doma, koukaje na Music and lyrics a jeda:) popkorn. Z filmu, že bych byla něják odvařená to ne, ale docela sem se zasmála a to je hlavní. Musim říc, že sem posledních pár dnů tak něják spokojená:) Svátek mi zajistil přísun sladkýho, mám co poslouchat, ve škole se docela daří (samozřejmě díky mé snaze:), ve vztazích to klape a zdraví je taky ok (až na tu kyčel a odřený nohy), a venku je hezky. Och, to je fajn pocit:) Hope, it will last. Objevila sem the Hoosiers a Worried about Ray je upe nejvíc. Něco vám sem o nich napíšu. Jinak sem v týdnu posté poslouchala pány Šimka & Grossmanna. Jejich humor je úžasnej:)) Pak mi taky má milá Pé Ešová poslala:
a z toho sem taky nemohla:)) Není nad to se od srdce zasmát... Jináč sem ráno udělala malé retro do svého mládí a mrkla na několik klipů od Lunetic:) Zjistila sem, že si většinu textů pamatuju doteď a taky to, že Češi sou hnusný závistivý národ. Chápete, že jo. Huá, no nic, půjdu si dát oběd a pak se pustim do šušnění tématu do franc. Mějte se upe nejlíp co to de a kašlete na šecko/šecky, co vám kazí náladu:)) Bude stále líp.
Chtěla bych se k něčemu vyjádřit. Vím, že nejsem dokonalá, nikdy sem to netvrdila, ani si to nemyslela a rozhodně nejsem typ člověka, kerej by někoho kritizoval, za něco, co neumí apod. Na to sou tu jiní, že jo? Bohužel mám jednu vlastnost, a to je "co na srdci, to na jazyku", což se mi občas nedaří držet na uzdě. A tak se stalo, co se stalo. Je mi jedno, co si o mě budou myslet, jelikož mě neznaj a nemaj právo mě soudit. Je mi jedno, jestli si udělaj mou woodoo panenku, nebo si budou myslet, že o sobě smýšlím jako o "slečně dokonalé". Už mě sere to jejich kritizování druhejch, to pomlouvání všech a hlavně "přátel", ta přetvářka. Sakra, to v sobě nemáte ani trochu sebekritiky?? Ale že se tak blbě ptám. Jak kdybych to nevěděla, že pro vás je mnohem snazší svýst vinu a chybu na druhýho. Ani vás nenapadne, že si za to můžete samy. A když už vám to dojde, tak se rozbrečíte, a on už se nad váma někdo slituje, že jo... V mnoha věcech sem splachovací, ale lidskou blbost nikdy nepřekousnu...
James Morrison je anglický zpěvák, textař, kytarista a taky trošku květoš:) Myspace ho hodnotí jako soul-rock-alternativního interpreta, což jakžtakž odpovídá. Ve třinácti se naučil na kytaru a občas si přivydělával pouličním hraním. Po letech hraní songů od jiných, začal skládat vlastní písně. Jestli nahrávací firmu zaujal charakteristických chraplákem (kašel ho jako dítě málem zabil) to nevím, nicméně v červenci roku 2006 vydal své první album Undiscovered ("There isn't a bad track on it" - The Sun) a všechny dosavadní singly - You give me something, Wonderful world, The pieces don´t fit anymore, Undiscovered i One last chance dosáhli vysokých příček ve světových žebříčcích (né, že by na tom extra záleželo, ale o něčem to vypovídá:). Pak taky pobral nějáké ty ceny, účastnil se všelijakých akcí a momentálně by měl připravovat novó placku:), která vyjde letos v červnu. ofiko stránky
Sic už oči se mi klíží a půlnoc se blíží, zkusim se přemoct a něco napišu. Tak leden máme za sebou a musim řic, že pro mě teda byl docela šilenej, hodně se stalo, počínaje odběrem krve, konče pěticentimetrovym arachnidem u mě v pokoji a až moc blízko u mě, ale já nejsem nějáky jakypak copak a přežila sem to ve zdraví ( aspoň ve fyzickym). Na únor si zatim plánuju návštěvu očního lékaře, kde mi skoro jistě zjistí dioptrie i na levym oku, takže se budu muset naučit nasazovat čočku i tam. To bude jistě velmi těžké. A taky chci navštívit kadeřnici, u keré sem nebyla několik již let a taky podle toho vypadám. No možná taky zeptat na brigádu bych se mohla...Ale o tom teď nebudu přeméšlet, je pozdě a můj mozek pracuje asi na 5% (tzn. běžný stav). No a co se jinak stalo přihodilo? Rozhodla sem se zachránit kytku, kerou někdo vyhodil ke kontejneru..sem hodná, já vím a vy hnusní lidé, keří ste to provedli se styďte a vězte, že karma vám to vrátí. Dneska ráno sem dočetla sedmičku Harryho Pottera. Můj názor? No na JKR nadávat nebudu, ale na zadek taky nepadnu. Napsala to tak, jak to napsala a myslim, že tak akorát. Je pravda, že umřeli všeci moji oblíbenci, už Siriusem v pětce počínaje a Fredem teďka konče, ale co...zkusim s tim něják žít. A doufám, že už nic nenapíše, to už by stejně nebylo ono...Váš názor? S výzem sem spokojená, konečně se totiž projevilo mé úsilí. Snad mi to k něčemu bude i u matury. Jináč včerá sme byli s Lukiskem na svatbě. Bylo by to nadlouho a já už skoro nevidim, tak jen krátce. Obřad proběh na zámku, kde byla strašná zima a byla tam paní, kerá fak pěkně zpívala a já nevěděla, esli se mám smát nebo brečet, prekérní situace. Samozřejmě, mohli mít špatně nazvučeno, ale znělo to fakt "zvláštně" a podle pohledů vrhaných na ni, to nebyl jen pocit můj. Pak sme se přesunuli do školní jídelny, která ovšem nebyla obyčejnou školní jídelnou, byla začarovaná a fakt pěkně vyzdobená. Snědli sme oběd, pak sem pozobávala koláčky, prokládala to chipsama a snažili sme se skrýt před fotografem, na kterého perfektně padla přezdívka Hrabě Dracula (krycí zkratka Há Dé), neb tak vypadal (jak prosté). Zúčastnili sme se s Lukiskem několika soutěží a poznali, že inteligentí lidé vymřeli. Např. při hře kerou lze nazvat "židličková"( "tančí" se okolo židlí vyrovnaných do kruhu a když se stopne hudba, sedáte rychle na židličku, přičemž dycky jeden pár vypadne) asi nikdo nepochopil, že je nutný se jaksi taky hejbat a né jen se kolíbat stále u jedný židle...No a vzhledem k tomu, že sme to pochopili jen my, tak sme hned vypadli. Ano přátelé, spravedlnost neexistuje. Jenže boží mlýny melou a naše šance přišla s další hrou. Nazveme ji jednoduše "balónková" - jeden z páru si přiváže dole k noze balónek a pak se zas rádoby "tančí", přičemž se snažite prdnout balonky ostatním a udržet váš nepoškozenej. Dařilo se nám velmi dobře, a když už sme zbývali poslední tři páry, nechali sme je ať se sami "vyřídí", což se také stalo a pak přišla ta chvíle, kdy sme byli jen my a oni, přesněji řečeno my a Smradlavej (určitě měl na botě exkrement a naneštěstí seděl hned vedle nás) se Zelenou. No bojovali sme statečně, jen co je pravda, my jako ti hodní sme se snažili nešlápnou bosé Zelené na nohu a za to sme byli zahnáni do kouta a náš balónek zneškodněn. Hm. je pravda, že ke konci se to podobalo spíš bitce než nějákymu tanci, ale byla to jejich chyba, že zůstali s někým tak ctižádostivým jako sem já a šikovným jako je Lukisek. Naše heslo: Není důležité zúčastnit se, ale zvítězit;) ..Nakonec sme nevyhráli ani v jedné soutěži, ale co, my stejně víme kdo je nej. A jinak sem se strašně přejedla. A to sem tam vážně nešla kůli jídlu:) Dneska sem temu taky nepomohla, ačkoli sme se to snažili s L. zachránit zdravotní procházkou... No jo, vidím to na půst. Jináč mě čekaj tejdenní jarní prázdniny. Krom toho, že se budu co nejvíc válet, musim taky udělat asi 36 témat (no dobře, sou 4) do franc a nějáky další serepetičky, kerý nám naložili protože "přes prázdniny budete mít dost času". A smysl toho volna je teda v čem? No nic končim, napište do komentů a mějte se d best:) Ještě vzkaz pro jednoho člověka (nic lepčího sem nenašla:**):
20 years. musiclover. ironist. perfectionist. moody. stays up late. looks for soulmates. internet addict. loves sweets & unhealthy food. candles & aromatic oils. movies. sitcoms. The Rasmus. Lush & Converse. winter evenings. Cuba Libre. English. hates human stupidity and cruelty and bad weather.
