Bruised and Broken - Kapitola osmá

Rok 1998 začal pro Briana pozváním na oslavu 50. narozenin Davida Bowieho na Madison Square Garden v New Yorku. Tato akce mu dala možnost potkat takové hudební ikony jako The Cure, the Smashing Pumpkins, the Foo Fighters či Lou Reeda... Pro Placebo byla příležitostí, kdy se mohli pochlubit svým talentem před publikem, které nevědělo o jejich existenci. Z této zkušenosti vzešlo přátelství mezi Brianem a Davidem Bowiem, který v něm viděl sebe před dvaceti lety. Velký fanoušek Placeba už od začátku, David Bowie, si užíval jejich účinkování na party.

Všechny tyhle záležitosti by jistě každému dovolili dosáhnout štěstí, o které jen člověk může usilovat, bylo to však nepravděpodobné pro Briana, který se cítil ještě sklíčeněji, než kdy dřív. Jeho sentimentální život šel pořád z kopce, od jedné dívky k další. Mezi množstvím partnerek včetně britské herečky Lizy Walker, byla právě ona jediná, o které Brian veřejně řekl, že s ní chodí, protože raději drží svůj osobní život v tajnosti. Po rozchodu Brian přiznal, že kvůli neúspěchu tohoto vztahu brečel. Mnoho jeho vztahů končilo dramaticky, ale nikdy by si nedovedl představit, do jakých extrémů by kvůli němu mohla zajít jedna dívka. Legenda říká, že jedna expřítelkyně, hluboce zasažena tím, že ji opustil, spáchala sebevraždu. Existuje několik verzí příběhu - jedna říká, že si dívka pořezala zápěstí a na zeď svou krví napsala "Můj milý princi, jsi ten jediný." Jiná verze tvrdí, že se předávkovala heroinem a větu napsala rtěnkou. Která verze příběhu je pravdivá, to nevím, protože Brian nikdy neodhalil o incidentu víc, než píseň My Sweet Prince, která převypráví smutný příběh, viděný očima ex-milenky.

Když byl dotázán ohledně této písňě, vážně přiznal: "Píseň My Sweet Prince je skutečně o mé bývalé a o heroinu...o tom, jak je ta holka už napůl mrtvá..." Tahle dívka je tou samou, která seznámila Briana s heroinem, ale on byl naštěstí schopný vymotat se ze sítě této vábivé drogy dřív, než se stal její obětí. Brian měl štěstí, protože narozdíl od něj mnoho rockerů před ním, ztratilo kvůli této droze život.

Události, které se odehrály za posledních 18 měsíců, byly pro Briana inspirací k napsání písní pro nadchazející album Placeba Without You I´m Nothing. Album se nahrávalo během čtyř měsíců v Bath, ve stejném studiu, kde Peter Gabriel nahrával své album Ovo. Mír a ticho, nabízené klidnou přírodou okolo města, daly Brianovi čas k pročištění hlavy. Deska reflektuje vyrovnanost tohoto období.

"Potřebovali jsme vypadnout a vyhnout se rozptylování. Taky jsme potřebovali na chvíli detox. Je to dobré místo pro zbavení se sraček," řekl o Bath. Po nahrání alba ho napadlo: "Cítíme se mnohem lépe než předtím. Na této nahrávce jsem se hodně vyzpovídal a skutečně zahnal obavy, tak, že jsem se na tyhle emoce mohl podívat objektivně, protože jsem o nich napsal písničky. A byl jsem schopný mít k těmto emocím skoro vztah, protože už ve mě nebyly. Takže to co se děje má určitě i terapeutickou stránku."

Brianova terapie se určitě vyplatila. Album vyšlo 12. října 1998 a přitáhlo celou novou generaci fanoušků, protože se značně lišilo od debutu. Většina písní na WYIN bylo napsána formou vyprávění z pozice Brianovy expřítelkyně namísto jeho pohledu. Naplněn hrozným pocitem vlastní viny, napsal Brian písně jako You Don´t Care About Us, My Sweet Prince, Without You I´m Nothing, The Crawl a Ask For Answers. Nálada desky byla velmi temná, zasmušilá a zdánlivě emocionálně vyčerpaná. Mnozí novináři dali albu přezdívku "Ráno po pocitu" nebo "Post-koitální deprese". Toto album připravilo půdu pro další přijetí v Americe, kde byla skupina prakticky neznámá. Díky zkreslujícímu prvnímu singlu Pure Morning, který přepadl rádia, mohli být slyšeni všude, od přebytku alternativních celosvětových rádiových stanic po závěrečné díly sportovních finále na CBS v Los Angeles (kolumbijské rozhlasové vysílání).

WYIN bylo albem, tvořeným četnými love songy. "Takhle to jaksi vyplynulo, když jsme před Vánoci dělali dema. Neradi se cenzurujeme a zdálo se, že to jde velmi emotivním směrem, z čehož jsme si opravdu nedělali hlavu. Myslím, že první album bylo plné chuti a elánu, energie mládí a tohle je trochu starší nahrávka; introspektivnější, více analytická i smutnější a melancholičtější," odvětil Brian ohledně druhého alba.

"Během posledních dvou let jsme k sobě získali jako lidé mnohem bližší vztah a já myslím, že jsme schopní více otevřít svoje srdce a vyjádřit tyhle věci, ležící někde hluboko uvnitř nás. Za poslední rok a půl nás obklopovalo hodně žalu a také osamělosti. A my jsme se snažili udržet věci pohromadě, což bylo velmi obtížné. Jak se nám v našich profesionálních životech začalo dařit, ty osobní se začaly rozpadat a my jsme cítili, že to nemůžeme ovlivnit. Možná to album odráží. Možná to posloužilo jako hlavní inspirace pro tu nahrávku. Je to tak trochu nahrávka se zlomeným srdcem. Punkové momenty jaksi reprezentují tu frustraci, kterou jsme cítili."
Brian vysvětluje, jakým způsobem jsou ve skupině psány písničky: "Způsob, jakým píšeme písně, je velmi niternou věcí. Lidskost, která existuje díky příliš rozvinutému smyslu pro uvědomování si sama sebe... a sebe-rozpitvávání. Chce to hodně odvahy jaksi se emocionálně obnažit, ale je to nezbytné pro tu hloubku. Zjistíte, že když chcete vytvořit něco, co za něco stojí, musíte hledat v sobě. Potom lidi opravdu plně pochopí, protože pak to bude nejotevřenější a pradivé."

Jestliže v roce 1996 Placebo definovali "zvrácenou a zlou skupinu", v roce 1998 byl pravdou opak. S WYIN byli schopni přesvědčit tisk, že také mají city a že i oni se trápí žalem. "Nikdy jsme nebyli žádným způsobem zlí," komentuje Brian. "Kdysi jsme bývali velmi hednostičí - myslím, že hedonismus je dost sobecká věc, protože jednu dobu jsme se zabývali jenom souložením, fakt - ale jako u všech dobrý věčírků, v jednu chvíli vyjde slunce a je čas jít domů. Takže my se prostě snažíme nemít tolik kocovin, jako jsme mívali."

1998 byl také rok, kdy do kin celosvětově přišel film Velvet Goldmine, dovolujíc Brianovi stát se ještě populárnějším. Režisér Todd Haynes si vybral Briana z prostého důvodu - vidíval plakáty s ním po celém Londýně. Díky tomu, že Brian nosil make-up jako v 70.letech, Haynes shledával Briana perfektním pro roli Malcolma, rockera ze 70. let. Když byl optán, co si myslí o svých zkušenostech ohledně natáčení filmu, odpověděl: "No, mám univerzitní titul z herectví, takže to bylo vždy mojí první láskou. Zajímalo mě, kdy se to stane - kdy budu mít příležitost trochu si zahrát. Tím myslím, že bych rád dělal něco víc, ale kapela je pro mě prioritou a momentálně zabírá veškerý můj čas. Uvidím v blízké budoucnosti. Myslím, že to může být začátek nebo konec mé herecké kariéry."

Placebo se také objevili na soundtracku k filmu s předělávkou od T-Rex 20th Century Boy. Velvet Goldmine byl pro Briana pozitivní zkušeností, dokud ho tisk nezačal spojovat s jeho filmovou postavou! Placebo brzy začali být označováni jako glam-rockeři, ačkoli to bylo daleko od pravdy. "Nejsme glam, jsme jen okouzlující (glamorous:)," poznamenal Brian ohledně označení.

Translation (c) Lenisek

Quelle chance

Noc před byla hrozná. Spíše bdění než spaní, blbě bylo, honily se myšlenky. Radši sem nesnidala, neb bych někde hodila šavli...
Čeština byla nejhorší neb byla první... jediny, co sem fak nechtěla č.23 sem si nevytáhla...byla to 22:) Takže chvalitebně. Dále fránina, které sem se lehce bála, páč má slovní zásoba je fak nevelká. Byla sem ale něják klidná. Za 1. Pak zsv, kde sem táhla tak dobře (pro mě), že sem to valila celou 1/4 hodinu a nestihla říct šecko:) Řídíc se heslem: prodej, co můžeš:) Tudíž za 1. A angličtinka,ta už byla za odměnu:).
Sem moooc spokojená, sem ulevená:) a teď něják nevim co dělat, už si nepamatuju, co sem dělala před tím učícím maratonem:))
Budu válet šunky. Zejtra večírek.V pátek výzo.

pées: dneska večer už možná bude BB:)......a není to bachratej brouk ani babky berle.

Still alive:)

Tak stále sem nezemřela na přílišné používání mozku, ani sem to nevzdala. Máme středu, zbývá 5 dní do mého dne D, no vlastně 4, protože s pondělkem už nepočítám. Dost divný je, že sem eště to učení nezačla nesnášet *nechápavý smajl*....jedinný, co bych potřebovala, je pár dní navíc,jináč to něják eště dávám, nešílím, nejsem nervózní...Hm, tak snad to eště vydrží. Víc mě už nenapadá, co napsat, neb se u mě nic neděje:) Tak esli se něco děje u vás, můžete mě informovat:)
Já zas du...Mějte se šeci dobře, ahooj :)
El.

Itt and "oh shit"...

btw. nestihááááám ...áááááááááááááááááááááááááá..áá.........á

Eleven days left

Pěknej večír všem.
Včerejší poslední zvonění proběhlo podle očekávání, i když sem očekávala, že mě, "převlečenou" za cousin Itta (z Addams family) pozná vícero lidí. Viz jedna slečna: "bubááák hahaha"...No tak se holt přístě musim víc snažit. Jináč ani něják nemám potřebu se k tomu vyjadřovat...snad jen, že mi ústav a některé jeho složky budou chybět:) Teď mám 11 dní na to, abych vstřebala co nejvíce vědomostí... Já, které dělá kolikrát problém naučit se na jednu písemku. No chtělo by to nějákou silnou motivaci. Fakt, že pokud to dám, tak budu mít pak klid, mě zas takovou euforií nenaplňuje, neb má budoucnost je značně nejistá. Nu což.
Stále poslouchám a uctívám Ch.W., neb je skvělý a 2x nejlepší. Ale už si pomalu vzpomínám, že sem předtím poslouchala i jinou hudbu. Mravenci, keří asi před týdnem zamořili mé království nejspíš podlehli "takové té pasti na mravence nebo jak to nazvat" a vidivám tak jednoho denně, což je úspěch. Předtím sem se bála aj jít spát, aby mě ve spaní neožrali. Né jako opili, myslim ojedli:) Se nezdaj, ale v kvantitě je síla.
Právě si dávám Koka, kterýma mě zásobil Lukisek, neb ví, co je pro mě dobré (a taky ví, jak se nenažraná). Tak se nacpu a uvidim, jestli pak budu eště schopná vstřebat nějákou tu učební látku. Mám čím dál větší skluz *smajl, mlátící hlavou do zdi* ..a to mě zrovna nenaplňuje svatým klidem.

Vypadá to, že nevstanu, páč mám zdřevěnělou nohu. A dostavuje se pocit "přejedla sem se Kok a už je nikdy nechci vidět!"

Dík za váš čas strávený čtením těchto převtipných řádků, držte palec a mějte se, jak chcete:))
Jórs L.